Sestavy litých brzdových čelistí

Vynález z litá brzdová čelist Sestava se týká prvního provedení brzdového systému. Prvním provedením sestavy brzdových čelistí byl zkosený trubkový ocelový člen, který byl umístěn pod kola, aby absorboval rázy vozovky. Později byla ocelová trubka změněna na pevnou jednotku, která se skládala z nosné desky a jedné nebo více bočních desek v závislosti na typu použitých kol. Pevná součást byla poté upevněna do závitové části nebo drážky. Odlévané brzdy jsou obvykle lehčí než jejich trubkové protějšky, protože díly nejsou zapouzdřeny v tuhém plášti.

Odlévané brzdy jsou normálně připevněny ke kolům pomocí válcové plochy, která se otáčí uvnitř specializované štěrbiny, která má tvar podlouhlého tvaru. Dvě strany válcové plochy mohou mít podlouhlý tvar, nebo může být plocha také kulatého tvaru s plochými plochami, které pomáhají vést boty po silnici. Pro snazší instalaci jsou samostatné opěrné desky a boční desky připevněny k přední části ráfku pneumatik, čímž je vytvořen kanál, který je kruhového charakteru.

Na zadní straně stacionárního bubnu je upevněno kolo s pevným válcovým povrchem a válcovým třecím materiálem. Válcový třecí materiál se také může měnit od hladkého a kontinuálního toku až po řadu hrbolků a drážek. Díky tomu jsou brzdy účinné i za mokra a kluzkých podmínek. Použití brzd může být kombinováno s použitím jiných mechanismů, jako je zařízení s proměnným úhlem nebo elektromotor.

Abyste se ujistili, že systém funguje správně, je nutné provést několik testů. Dva nejdůležitější z těchto testů jsou test na zjištění tlaku a test na kontrolu přilnavosti brzdového obložení k povrchu válce. Tlaková zkouška zajistí, že se pneumatika příliš neotírá o vnitřní ráfek kola. To vám pomůže určit, že litá brzdová čelist funguje správně. Test adheze vám umožní zjistit, jak dobře k sobě pneumatika a ocelové kolo přilnou.

Ačkoli tento vynález zní velmi jednoduše, trvalo mnoho let testování a úprav, než byl připraven k použití. Hlavním problémem, kterému bylo třeba čelit během prvních testů, bylo to, že pokud by se ráfek a opěrná deska dostaly do kontaktu, sestava brzdových čelistí by se buď rozdělila na dvě části, nebo se zlomila. Kvůli tomu muselo být změněno mnoho menších variací původního návrhu, aby se tyto problémy překonaly. Dnes používaná základní konstrukce má zužující se dutinu vyplněnou stlačeným vzduchem mezi dvěma kusy oceli, které tvoří vnitřní okraj kola. Tato dutina má také tvar čtverce, protože když je tato sestava stlačena mezi dvěma stranami, tvoří ostrou hranu na vnitřní straně kola.

Jednou z nejunikátnějších vlastností sestav litých brzdových čelistí je to, že nevyžadují výstupky, jako je tomu u konvenčních brzdových čelistí. Mají však také tendenci snadněji klouzat po kolech, zvláště pokud jsou kolečka opotřebovaná. Jedním z největších problémů těchto systémů je, že mají tendenci praskat při nadměrném zatížení nebo jízdě na dlouhé vzdálenosti kvůli jejich konstrukci. Jedna z výzev tohoto vynálezu se týká zlepšení charakteristik opotřebení součástí